08.01.2024 22:37
V zapadlé vesničce, hluboko v lesích, kde večerní ticho přerušuje jen šepot stromů a zvědavé pohledy lišek, stála stará chalupa. Byla to chalupa, jakých je v horách málo, s kouřem vždy vesele tančícím z komína a okny, z nichž vyzařovala teplá světla. Dřevěné stěny nesly stopy let a chránily své obyvatele před mrazem i větrem. V této chalupě žila početná rodina, jejíž každodenní život byl plný práce, ale také smíchu a pohody. U dlouhého stolu, který byl srdcem domova, stálo sedm stoletých židlí. Každá z nich byla svědkem nesčetných snídaní, obědů a večeří, slavnostních hostin, rodinných rad i tichých večerů při svitu petrolejky. Židle byly vyrobeny ze dřeva  místního hlubokého lesa, které si dodnes pamatuje doteky rukou řemeslníka, jenž je kdysi s láskou a pečlivostí vytvořil. S každým rokem se jejich patina prohlubovala, a tak s sebou nesly vrstvy vzpomínek a časů, které se již nikdy nevrátí. Přišel však čas, kdy se chalupa v horách vyprázdnila. Děti rodiny, které dospěly a vytvořily své vlastní domovy, se rozhodly, že dědictví jejich předků nenechají zaniknout. Židle byly odvezeny do Za lubem, kde našly útočiště v dílně zručného truhláře. V této dílně se židlím dostalo nového života. Staré nátěry byly odstraněny, aby odhalily původní dřevěnou krásu. Nyní jsou opravené a oživené. Sedm stoletých židlí čeká v truhlářské dílně na své nové majitele. Stojí vedle sebe, jako staří přátelé a těší se na další kapitolu. Touží být součástí nových radostí a každodenního ruchu. A ačkoliv už nejsou v chalupě v horách, stále v sobě nesou ducha starých časů a příslib, že i v novém domově budou svědky života plného snů, lásky a rodinného tepla. Lišky v lese možná nyní dávají dobrou noc jiným, ale tyto židle už navždy zůstanou symbolem domova, kamkoli je osud zavede.
Zobrazit více
03.01.2024 02:56
Bylo jednou jedno stoleté okno, které si prožilo svou éru jako strážce pohledů do světa a ochránce domova před větrem a deštěm. Jeho rám byl z tvrdého dřeva, zoceleného časem a povětrnostními vlivy a skla, ač zamlžená, stále dokázala zachytit a odrážet paprsky slunce.  Jednoho dne se okno ocitlo na hranici zapomenutí, vyjmuté ze zdi starého domu a muselo ustoupit novým plastovým oknům. Naštěstí jeho příběh neskončil na skládce, ale dostal se do nám do rukou. Rám okna se transformoval do elegantní vitríny, která má uvnitř dvě police, poskytující dostatek prostoru pro vystavení cenných předmětů.  Barva vitríny byla zvolena s ohledem na zachování klasické elegance – slonová kost, která se jemně snoubí s teplým odstínem dřeva a vytváří dojem tepla. Skla se pečlivě vyčištila, aby znovu mohla ukazovat svou průzračnost a lesk. Nyní stojí vitrína Malvínka v našem krámku, kde na ní dopadají paprsky odpoledního slunce a její přítomnost přitahuje zraky kolemjdoucích.  Malvínka čeká na toho pravého, kdo ocení nejen její krásu, ale i příběh, který za sebou má. Až najde svůj nový domov, bude pokračovat ve své cestě.  A toto stoleté okno, nyní vitrína Malvínka, bude i nadále plnit svou roli – uchovávat vzpomínky, zatímco jeho vlastní příběh bude pokračovat dál do dalších let.
Zobrazit více
02.01.2024 02:56
V jednom v malebném u městečku u Kolína kde se každý znal s každým a novinky se šířily rychleji než pověst o dobrém pivu, stál starý hostinec "U Zeleného stolu". A jak už název napovídá, jeho největší chloubou byl malý starý zelený stůl, s černou deskou a šuplíkem.   Stůl byl tak starý, že kdyby mohl mluvit, pravděpodobně by si stěžoval na revmatismus ve svých nohách. A černá deska? No, ta byla kdysi asi v odstínu dřeva,  ale tolik let sloužila jako provizorní tabule pro zápisky účtů a výsledky karet, že se už dávno smířila s tím, že je černá jako noc bez hvězd. Ale ten šuplík! To byla teprve osobnost. Povídalo se, že schovával tajemství celého městečka. A nebyla to jen povídačka, protože když se šuplík otevřel, vždycky se něco zajímavého stalo. Jednou z něj vypadla stará svatební fotka, na které byl hostinský jako mladý muž. Další den se městečko dozvědělo, že jeho žena očekává miminko – a to i přesto, že jim bylo oběma už k padesátce ! Hostinec byl plný vtipných historek, ale jedna se vryla do paměti všech. Byla to sobota a hostinec byl plný. V koutě seděla parta hráčů a sázela na největší rybu, kterou kdo ulovil. Když došly peníze, začali sázet věci z vlastních kapes. Jednomu z hráčů došly i ty, a tak, s trochou alkoholu v hlavě, vsadil "největší tajemství šuplíku" u zeleného stolu. Vítěz se usmíval od ucha k uchu, když otevíral šuplík, ale jeho úsměv rychle zmizel, když z něj vypadla pouze stará, pomuchlaná servítka s několika nečitelnými kráčejícími čísly. Celý hostinec propukl v smích, když si uvědomili, že tajemství šuplíku byl jen starý účet, který už nikdo nikdy nezaplatí. Od té doby si každý v hospodě dobíral toho smolaře, že jeho nejcennější výhra byla stará servítka s dluhem. A starý zelený stůl? Ten stál dál v rohu hospody, se svým šuplíkem plným "tajemství" a s povrchem, který byl svědkem tisíců příběhů. A každý, kdo přišel do hostince "U Zeleného stolu", věděl, že ten stůl má více příběhů než kterýkoli jeho patron.
Zobrazit více
02.01.2024 02:29
Ve světě starožitností, kde každý kousek nábytku skrývá příběh, stojí čtyři gentlemani, ztělesnění elegance a dobrodružství, jménem Bohouš, Matouš, Radouš a Vilouš. Tito čtyři společníci pocházejí z doby, kdy se ruční práce cenila více než dnes a každý z nich nese v sobě punc historie, který je dělá nejen nádhernými, ale také nezaměnitelnými. Bohouš, se svým robustním rámem a nohama jako ze starého dubu, má na svém sedáku vyryté příběhy nekonečných večerů u krbu, kde poslouchal tajemství a vtipy mnoha generací. Jeho povrch je jako mapa dobrodružství, s každým škrábancem a oděrkou vyprávějící o minulosti. Matouš je intelektuál skupiny. S jeho ladnými křivkami a vycizelovanými detaily, vzbuzuje dojem, že byl svědkem nejedné debaty filozofů a básníků, kteří nad ním snili své sny o lepším světě. Radouš je nejspíše nejveselejší ze všech. Jeho lehce pokřivené nohy a veselé linie naznačují, že život si užíval plnými doušky. Možná právě on byl ten, kdo nesl břemeno slavnostních večeří a rodinných oslav, a přesto zůstal stát pevně a hrdě. A konečně Vilouš - ten nejmladší vzhledem, ale s duší starého mudrce. Jeho patina je svědectvím mnoha let opatrné péče a obdivu, jeho povrch je hladký a jemný na dotek, jako by byl každý den leštěn hedvábným šátkem. Společně tyto čtyři židle jsou jako strážců vzpomínek,  kteří s grácií stárnou a přitom si zachovávají svou důstojnost a půvab. Po pečlivé renovaci jsou připraveni stát u vašeho stolu, přinášet do vašeho domova atmosféru minulých časů a být součástí nových příběhů, které teprve napíšete.
Zobrazit více
02.01.2024 01:42
Bylo nebylo….., v jednom zapadlém koutě staré Prahy, v útrobách honosné vily, která pamatovala první československé prezidenty, stálo křeslo. Nebylo to obyčejné křeslo, ale kožené křeslo s patinou historie, které se mohlo pochlubit, že poskytovalo odpočinek intelektuálům a literátům první republiky.   Křeslo, jehož kožený povrch byl již mírně opotřebovaný od nekonečných hodin čtení, debat a kouření doutníků, bylo obklopeno knihami. Tyto knihy, vazby v kůži a plátně, byly svědky nespočtu příběhů, které křeslo slyšelo a které by, kdyby mohlo, vyprávělo s gustem starého vypravěče. Jednoho dne se majitel vily rozhodl, že je čas oživit tradici a nabídnout křeslo i knihovnu k prodeji. Ale ne ledajaký prodej to měl být. "Kniha je jako víno a křeslo jako sud," řekl si. "Musíme je prodat s patřičnou pompou." Inzerát zněl následovně: "Nabízíme k prodeji unikátní kožené křeslo z dob první republiky, které bylo svědkem vzniku největších literárních děl naší doby. Křeslo je obklopeno knihami a nyní je součástí staré velké knihovny.“ Zájemci se začali hlásit jeden za druhým. Každý z nich si představoval, jak se uvelebí v tom starém křesle, zapálí si doutník a začte se do knih, které by mohly vyprávět příběhy staré Prahy. Ale křeslo mělo jiný plán. Když přišel den prodeje, křeslo jako by ožilo. Začalo sebou hýbat a vrzat, a když se potenciální kupec posadil, křeslo ho jemně, ale neochvějně vymrštilo.  "Tohle křeslo má duši!" zvolal překvapený zájemce. Zprávy o živém křesle se rychle rozkřikly a lidé začali přicházet, aby viděli to zázračné křeslo, které si vybíralo svého nového majitele. Až jednoho dne přišel pán se starým kloboukem, který měl v očích stejný plamen jako křeslo ve svých dřevěných žilách. Přisedl si, pohladil opotřebovanou kůži a zašeptal: "Ty jsi měl život plný příběhů, co?" Křeslo, jako by cítilo, že tento člověk rozumí jeho duši, povolilo a pohodlně ho přijalo do svého náruče. „Jsem Alfonz“, zašeptalo. A tak Alfonz, křeslo z první republiky, které bylo svědkem tolika dějin, si našlo nás 😊! Čeká na lázeňskou proceduru kůže i dřeva, kterou si patřičně užije a zaslouží, aby mohlo dál sdílet ještě mnoho klidných večerů. Přijďte si zkusit s Alfonzem navázat tichý hovor, třeba to budete zrovna vy, koho si oblíbí!  
Zobrazit více
02.01.2024 00:46
Byl jednou jeden starý odklápěcí mycí stolek jménem Doubravka, který měl za sebou dlouhý a dobrodružný život. Doubravka byla neobyčejná, protože měla duši – tedy alespoň si to myslela. Byla to stará dáma mezi nábytkem, s policí ve spodní části, Slyšela za svůj život tolik tajemství, kolik bylo let její existence.Doubravka strávila většinu svého života v rohu staré venkovské kuchyně, kde sloužila jako mycí a psací stolek. Bývala svědkem mnoha kuchyňských katastrof a rodinných oslav. Avšak jak čas plynul, lidé ji začali považovat za zastaralou a byla odsunuta do sklepa, kde jí společnost dělaly pouze staré zavařovací sklenice a zapomenuté zimní kabáty.Pak jednoho dne se stalo něco nečekaného. Rodina, která v domě bydlela, se rozhodla pro velký úklid a Doubravka byla vytažena na světlo boží. Byla celá špinavá, poškrábaná a zarostlá pavučinami. Ale nová generace v rodině viděla v Doubravce potenciál. Byla konstrukčně opravena, zbavena všech starých nátěrů a ošetřena. Doubravka se cítila jako znovuzrozená!Když byla zrestaurována, dostala Doubravka nový úkol. Místo lavoru jí byla vložena deska a stala se tak tajnou skrýší pro rodinné poklady. Navíc byla povýšena na malý psací stolek v obývacím pokoji, kde mohla opět sledovat denní dění.Tak Doubravka, starý odklápěcí mycí stolek, získala nový život plný smíchu a radosti, a i když už nemohla mluvit, všichni si byli jisti, že kdyby mohla, vyprávěla by nejlepší příběhy ze všech kusů nábytku v domě.
Zobrazit více
02.01.2024 00:17
Byla jednou dvě stará kožená křesla z 1. republiky, která stála v rohu obrovské knihovny plné starých knih.   Jmenovala se Emil a Kamil a měla za sebou už mnoho let poslouchání tichého šepotu listů a tajemných příběhů, které knihy ukrývaly. Emil byl vždycky trochu víc rozvláčný a rád si postěžoval: "Vidíš, Kamile, jak se ty knihy mění? Přicházejí nové, ale nikdy nejsou tak pohodlné jako my." Kamil, který měl trochu víc kuráže a byl hrdý na své pevné pružiny, mu odpovídal: "Emile, ty jsi starý pesimista. Každá kniha přináší nové dobrodružství. A my jsme tady, abychom poskytli pohodlí těm, kdo chtějí číst a snít." Jednoho dne se v knihovně objevil truhlář, který přišel zjistit rozměry pro novou knihovnu. "Vidíš," řekl Emil, "už tu budou nové věci a my skončíme na skládce." Ale Kamil se jen zasmál a řekl: "Máš malou víru, Emile. Já mám předtuchu, že nás čeká nové dobrodružství." A opravdu, když přišel den prodeje, objevila se okouzlující dáma, milovnice starožitností, která hledala právě taková křesla, aby doplnila svou sbírku a prostor pro svoji  knihovnu a pracovnu. Když uviděla Emila s Kamilem, její oči se rozzářily. "Toto jsou přesně ta křesla, která potřebuji pro mou čítárnu!" zvolala nadšeně. Křesla byla po naší jemné renovaci přenesena do nového domova, kde jsou obklopena knihami více než kdy předtím. A truhlář, který měl výborný smysl pro humor, začal vyprávět příběh o dvou křeslech, která cestovala časem a přitom poskytovala útočiště nesčetným generacím čtenářů. Emil si nakonec musel přiznat, že se mýlil a Kamil měl pravdu – jejich příběh nekončí, jen se odvíjí dál. A tak si v novém domově, obklopeni láskou k historii a ke knihám, obě křesla užívají své druhé mládí a poslouchají nové příběhy, které se nesou vzduchem pracovny. A kdykoliv si někdo sedne do Emila nebo Kamila, slyší v dálce šepot starého truhláře, který jim slíbil, že jejich příběh bude pokračovat tak dlouho, jak jen lidé budou milovat knihy a pohodlná křesla.
Zobrazit více
01.01.2024 22:28
OBROVSKÝ JÍDELNÍ STŮL S JASANOVOU DESKOU - JÁCHYM  Představte si, že se shromažďují vaši nejbližší kolem stolu, který vypráví příběhy minulých generací.      JÁCHYM není jen obyčejným kusem nábytku, je to mistrovské dílo, které oživí vaši jídelnu a stane se středobodem nezapomenutelných chvil s rodinou a přáteli. Jáchym je nejen stůl, je to cestovatel v čase. Vyrobili jsme ho s láskou a péčí, aby se stal nejen funkčním, ale i emocionálním centrem vašeho domova. Své rozměry s charakterem starého dřeva vás Jáchym pozve na cestu do doby, kdy se hodnoty a kvalita stávaly věčnými. Náš Jáchym není jen stůl. Je to vypravěč, který má za sebou dobrodružnou cestu, sněhovou vánici a výzvu nalézt místo, kde bude moci vyprávět své příběhy dál. Ačkoliv jeho cesta byla nečekaně zkrácena, nyní čeká na nový domov, kde bude moci znovu zazářit.Nenechte se zmást jeho odstínem - Jáchym má mnoho tváří a v každém světle vypadá trochu jinak. Ačkoliv jeho cesta k vám možná nebude tak dobrodružná jako ta první, zaslouží si místo, kde bude moci ukázat svou pravou krásu.Věříme, že Jáchym, tento unikátní kus nábytku, najde rodinu, která ocení jeho kvalitu a osobitost. Přijměte ho mezi sebe a nechte ho být svědkem vašich nejkrásnějších okamžiků. Váš jídelní kout ožije novou energií. JÁCHYM je více než jen stůl – je to společník pro vaše slavnostní večeře, rodinné obědy i romantické večeře ve dvou. Představte si, jak tento stůl přitahuje obdivné pohledy vašich hostů, jak na něm servírujete svá nejlepší jídla a jak se stává tichým svědkem vašich nezapomenutelných okamžiků. Každý detail na Jáchymovi byl vytvořen s respektem k tradičním řemeslným technikám, což zaručuje neopakovatelnou kvalitu a autenticitu. Jáchym je více než stůl, je to dílo umění. S jeho jedinečným vzhledem a charakterem starého dřeva dodá vaší jídelně nezaměnitelný šarm. S délkou 250 cm a šířkou 100 cm poskytuje Jáchym dostatek prostoru pro 8-10 osob, ideální pro rodinné oslavy nebo pohostinné večery s přáteli. Dva šuplíky skryté pod deskou stolu, nabízejí praktické a snadno dostupné úložné prostory pro vaše příbory, ubrousky nebo jiné jídelní potřeby. Vybraný jasan a smrk ze stoletých trámů zajišťují, že Jáchym není jen krásný, ale i robustní a odolný stůl, který vydrží generace. Jáchym vám přivede do  domova kus historie, který bude středem vašich nezapomenutelných chvil!
Zobrazit více
01.01.2024 22:16
Pojďte s námi naslouchat a starým příběhům vašeho nábytku a otvírat jim nové příležitosti!  Měli jsme prastarou tetu Gertrudu, která si nikdy neodpustila pořádnou dávku vtipů a pohádek u rodinných obědů. No, právě ona vlastnila starobylý křesílkový trůn, který se dědil po generace jako rodinný poklad. Tenhle kus nábytku měl tolik příběhů v opěradle, že kdyby uměl mluvit, pravděpodobně by vyprávěl vtipy lépe než teta Gertruda. Jednoho dne, když jsem zase jednou obdivovali rytiny na nožičkách křesla a uvažovali, jestli už není čas je poslat do nábytkového důchodu, uslyšeli jsme skřípění. Ano, skřípění! Nebylo to ale od věku prohnuté dřevo, ale zvuk otevírající se skříňky plné vzpomínek a tajemství, které jsem nikdy předtím neobjevil. V té skříňce nebyly jenom staré účtenky a dopisy, ale také nápady, jak dát starým kouskům nábytku nový život. A tak se začal psát nový příběh. Křeslo, které se zdálo být připravené na poslední cestu k vrakovišti dějin, dostalo šanci stát se zase hvězdou obývacího pokoje. Vyměnili jsme mu potah za nový, který by tetu Gertrudu určitě potěšil. Nožičky jsme zbavili vrstev prachu staletí a opět je přivedli k lesku, který konkuroval i nejjasnější hvězdě na noční obloze. Když jsme s obnovou skončili, nejenže křeslo vypadalo jako z katalogu špičkového designéra, ale přímo z něj sálaly příběhy. Teď, když se někdo posadí, může slyšet šepot tety Gertrudy, jak vypráví o tom, jak jí křeslo zachránilo šaty před politím čajem nebo jak v něm dědeček poprvé políbil babičku. A tak je to i s každým kusem starého nábytku ve vašem domově. Může se zdát, že jeho čas už dávno uplynul, ale ve skutečnosti jsou to tiše stojící svědci minulosti, kteří jen čekají, až jim někdo opět vdechne život. A kdo ví, možná jednou bude právě váš obnovený poklad vyprávět příběhy budoucím generacím, plné vtipu a života, stejně jako tetička Gertruda.
Zobrazit více
01.01.2024 21:19
Přeměňte starou židli v umělecké dílo! Nebojte se, není to černá magie, jen trochu té kouzelné trpělivosti a pár triků, které vám prozradím: 1. Příprava : Vyberte si prostor, kde se můžete rozléhat, ale přitom neuděláte z bytu doupě špinavého netvora. Dobře větrejte a všechno pečlivě zakryjte, aby vás pak nesledovaly stopy barvy po celém domě. A nezapomeňte na rytířskou výbavu – rukavice, brýle a respirátor, aby vás chemie a prach nezaskočily. 2. Síla svalů: Vytasíte škrabku a s chutí do toho! Barva a lak půjdou dolů jako šupiny z draka. Pokud narazíte na kouzelně odolná místa, vytáhněte brusný papír nebo ocelovou vlnu a ukážte jim, kdo je tady pánem! 3. Chemie to vyřeší: Jestli vám svaly nestačí, sáhněte po chemickém odstraňovači barvy. Ale pozor, čtěte návod, jako byste luštili staré svitky – je to důležité! Poté nechte chemii pracovat a odstraňte změklou barvu. Někdy je třeba celý rituál zopakovat, aby byla židle opravdu nahá. 4. Horko, mějte se na pozoru: Horkovzdušná pistole může být vaším kouzelným proutkem. Ale držte ji na uzdě, ať nezapálíte celé království! 5. Jemná doteky: Když už je židle skoro připravena na ples, dohladte ji jemným brusným papírem nebo ocelovou vlnou. Buďte k ní něžní, zaslouží si to. 6. Čistota poloviční krása: Odmašťovač nebo líh a čistý hadr v ruce – a zbytky chemie i prachu jsou fuč! 7. Inspekce a chirurgie: Zkontrolujte, jestli není židle zraněná. Někdy potřebuje malou opravu, aby byla zase jako nová. 8. Velké finále: Když je židle čistá, suchá a zpívá si od radosti, je čas na nový kabát. Vyberte barvu, lak nebo olej a ukažte jí, jak moc vám na ní záleží. A pamatujte, s chemickými odstraňovači zacházejte jako s dračím jedem – s respektem a opatrností. Některé staré barvy mají v sobě olovo, takže raději bezpečně než litovat. Hodně štěstí a ať vám židle poslouží jako trůn pro domácího vládce!
Zobrazit více
Spinner
Cookies Cookies

Souhlas můžete odmítnout zde.

Zde máte možnost přizpůsobit si nastavení souborů cookies v souladu s vlastními preferencemi.